pondělí 9. června 2014

Návštěva nemocnice aneb jak si procvičit němčinu

Jednoho teplého letního večera jsem se vydala běhat podél Dunaje. Ideální podmínky na běh. Ale co se nestane, hezky si běžím, poslouchám hudbu a najednou zakopnu a letím. Jsem v šoku, ale zvedám se ze země. Po chvílí si všimnu, že se mi z kolene řine krev, a to celkem dost krve. Bojím se, abych neomdlela. Tak jsem zahulákala na nějaké dvě cyklistky, jestli nemají papírový kapesníčky, abych tu krev zastavila. Trochu se to zlepšilo a vydala jsem se na kolej. Nějakou dobu jsem zvažovala, zda mám vyrazit na ambulanci, nebyla jsem si jistá, zda to opravdu potřebuje šití. Nakonec jsem dala na rady přítele a požádala jednoho erasmáka, jestli by mě zavezl do nemocnice.

V Linci to není tak jednoduché. Je tu více nemocnic a vždy jen jedna má noční ambulanci. Museli jsem se zeptat na koleji, která je otevřená. Recepčnímu to chvíli trvalo než to našel, hledal v novinách, na internetu a nakonec tam i volal, jestli berou pacienty s rozseknutým kolenem. Když jsem dorazila na pohotovost, čekalo tam při nejmenším dalších dvacet lidí. Převážná většina s vyvrknutým kotníkem, jelikož bylo pěkné počasí a každý musel "sportovat". V rakouské nemocnici to mají opravdu promakané. Nejdříve zraněný musí u speciální překážky vyplnit formulář, kdo je, co mu je a kdy se to stalo. Potom si sedne do čekárny, kde se na obrazovkách objevují jména, kdo má jít za jakým doktorem (první prohlídka, rentgen, ošetření/zákrok) do jaké místnosti. "vše běží jak na běžícím pásu". Vše je vysoce moderní, dveře k doktorovi se otevírají automaticky pomocí speciálního tlačítka. Doktor si prohlédl mé zranění, pak jsem šla na rentgen, pak zpátky k doktorovi, zjistil že nemám nic uštípnutého/zlomeného, ale říkal, že to bude potřebovat šití. Takže jsem opět čekala v čekárně, myslela jsem, že čekám na jiného doktora. Ale nakonec jsem čekala asi 20 minut na toho stejného akorát byl v jiné místnosti. Koleno mi umrtvil a zašil. Ve čtvrtek musím na stehy. Zvláštní bylo, že jsem nepotkala žádnou sestru.

Zákrok skončil kolem druhé ranní hodiny. Strávila jsem v nemocnici necelé tři hodiny. Vše dobře dopadlo. Všichni se mnou komunikovali německy ani nezačali s angličtinou.

Pak jsem se na recepci zeptala na taxika a poprosila pána, jestli by mi ho mohl zavolat. Řekla jsem mu, že by mi taxikář nemusel rozumět :-D Do tří minut byl před nemocnicí. Celou cestu něco povídal. Hned na začátku se mě ptal, jestli jsem z Čech. Prý bylo jasný, že jsem z východu a Čechy jen tipnul, zkrátka je to blízko. Zážitek to nebyla a stále není příjemný, ale tolik němčiny jako včera jsem si neprocvičila za celý pobyt v Linci :-(

sobota 3. května 2014

URFAHRANERMARKT

Nám, co jsme zvyklí na život a studium v Praze, Paříži, Barceloně, Varšavě, Athénách či Montrealu, se zdá Linz velmi malý. Centrum města má turista projité za dvě hoďky. Ačkoliv je Linz poměrně malé město nábízí mnoho kulturního využití.

26.4.-4.5. tu probíhá URFAHRANERMARKT (naše Matějská). Je to velká událost pro Linečany, tak Rakušany ze vzdáleného okolí. Tento festival není jen o cukrové vatě, kolotočích, horských drahách, Bratwurstech, ale také o hudbě. V areálu festivalu se nachází velký pivní stan - "malý Ocktoberfest". Kde si můžete objednat "tupláka", kterého Vám přinese obsluha v tradičním rakouském oblečení (v kroji). Kroje jsou tu velmi oblíbené, mnoho mladých dívek a chlapců v nich vyráží na akce jako tato. Je to pěkné! Každý večer v pivní stanu hraje živá hudba. Skoro všichni návštěvníci znají texty písniček a zpívají společně s kapelou. Pokud se hrají opravdu známé písničky, tak mnozí stojí na lavičkách, zpívají, hulákají a tancují. Je to opravdu zážitek. 











pátek 2. května 2014

Linz (česky Linec)


Linz je hlavním městem spolkové země Horní Rakousko a zároveň třetím největším městem Rakouska. Žije tu kolem 180 tisíc - "takový větší Liberec", ale s mnoha odlišnostmi.


Centrum Lince tvoří náměstí Hauptplatz a  hlavní nákupní ulice Landstraße. Již při prvních slunečních dnech v březnu začaly jednotlivé kavárny na náměstí prodávat kopečkovou zmrzlinu. Zmrzlina se tu jí hodně a to i za horšího počasí. Centrum města  velmi žije ve srovnání s některými českými. Pokud Linz navštívíte v sobotu, tak budete překvapeni kolik lidí je v centru města.


Landstraße je druhou nejfrekventovanější nákupní ulicí v Rakousku.Téměř všechny obchody jsou v neděli zavřené. Proto si všichni užívají nakupování ve velkém v sobotu. Při sobotní procházce městem se člověk musí vyhýbat nákupchtivým Rakušanům a cizincům s mnoha nákupními taškami. Lidé, kteří zrovna nenakupují, sedí v místních kavárnách a vychutnávají si víkendovou pohodu. Obyvatelé Lince si centrum města velmi užívají. 


Centrem Linze protéká Dunaj, který je velkým lákadlem pro turisty i místní. Jakmile začne být trochu hezky, tak je u Dunaje plno - spousta běžců, bruslařů, cyklistů, turistů s nordic walkingovými hůlkami a pejskařů. Okolí Dunaje je pěkně upravené. Za hezkého počasí zde mnoho lidí, různých věkových kategorií, odpočívá na dekách, poslouchá hudbu a ve večerních hodinách popíjí. 








čtvrtek 27. března 2014

Studium na JKU

První týden v březnu nám začala škola. Jaké jsou dojmy ze studia v zahraničí? Smíšené! Měla jsem jiná očekávání před příjezdem do Lince. Už se mi osvědčilo, raději neočekávat nic a být příjemně překvapena. Studium na JKU je v mnohém hodně specifické: 

  1. Každý týden úplně nový rozvrh. Na VŠE jsme zvyklí, že si vytvoříme rozvrh před začátkem semestru, který si většina z nás vytiskne a dá doma na nástěnku, mobilu či zapíše do diáře. Na JKU to není možné. Proč? Protože každý týden máme úplně jiný rozvrh. Předměty nejsou vyučovány pravidelně každý týden po dobu celého semestru jako to je na VŠE. Některé předměty jsou vyučovány jednou za 14 dní, některé úplně náhodně, jiné 5x za semestr. Univerzita nabízí hodně intenzivních kurzů, které se konají např. jen dva dny od rána do večera. Je běžné, že se intenzivní kurzy konají v sobotu. Příští měsíc mě čeká intenzivní kurz v němčině, který se bude konat 3x v sobotu od 9.00 do 16.00. JKU má naštěstí propracovaný školní systém KUSSS (jako náš isis), kde si studenti mohou proklikat svůj rozvrh po jednotlivých týdnech.
  2. Každý předmět nemusí být zakončen zkouškou. Navštěvuji dva semináře Cultural Marketing a Financing of Cultural Events, jejichž absolvování znamená napsání seminární práce a její prezentace. Culture Marketing se koná každý týden, vyučující zatím vykládá látku, z které nás ale nikdo nebude zkoušet. Nějak v tom ztrácím smysl. U druhého předmětu nám na první hodině vyučující ukázala témata, která máme zpracovat, rozdělili jsme se do týmů. Budeme mít dalších pět setkání, kde se bude jen prezentovat seminární práce. To je celý předmět.
  3. Výuka v dialektu. Místní zahraniční oddělení nás odrazovalo od studia v němčině. Protože není zaručené, že vyučující bude mluvit Hoch Deutsch. Pokud bude vyučující mluvit dialektem, je hodně pravděpodobné, že mu zahraniční student nebude rozumět. 
  4. Žádné zkouškové. Oficiálně na JKU není žádné zkouškové. Jelikož každý předmět končí v jiném období. Zkouška je zpravidla na posledních hodině daného předmětu. Proto již několik předmětů ukončím na konci dubna a na červen mi zbudou 2-3 předměty. 
  5. KeplerCard. JKU má vlastní studentskou kartu jménem KeplerCard. Tato karta se používá úplně na všechno - tisk, mensa, nákup kafe v automatu, platba v obchodech, identifikace studenta. Karta je vybavena speciálním čipem, kterému se říká QUICK. Je to rakouská specialita. Díky quicku lze kartou platit a to nejen ve škole, ale i v obchodech. Quick funguje na podobném principu jako bezkontaktní platební karta. Student si kartu nabije ve speciálním přístroji pomocí své platební karty a pak už vše může platit touto kartou. Ne jako u nás ve škole, že máme několik účtů (v mense, knihovně, na tisk). 
  6. Čtení. Pro absolvování studia na JKU je opravdu potřeba číst. V mnoha předmětech dostáváme od vyučujících články, které musíme doma přečíst a pak je na hodině interpretovat. U předmětů, které jsou zakončené zkouškou, je nezbytné si přečíst knihu. Vyučující nás na začátku upozornili, že bez přečtení knihy nelze dostat z testu pozitivní hodnocení. 
  7. Case Study. V mnoha předmětech se zpracovávají písemně case study (individuálně či ve skupině). V jednom předmětu budeme zpracovávat speciální case study, za které škola platí. Každý student za ně musel zaplatit 10 euro. 

Jak se žije v Linci?

Dobře. Bydlím na Raabu (Julius Raab Heim), což je jedna z největších místních kolejí, kde bydlí převážná většina všech zahraničních studentů. Je to ideální ubytování pro erasmus studenta. Výchozí bod pro všechny společné akce je vestibul naší koleje. Ostatní zahraniční studenti se musí sejít nejdříve na svých kolejích a pak dorazit k nám.

Na Raabu to opravdu žije. Pro ubytované je k dispozici zdarma bazén, který je jinak využíván i veřejností, především školami. Ke koleji je připojené sportovní centrum JKU s obrovskou tělocvičnou. V odpoledních hodinách je vestibul koleje plný sportu chtivých studentů. Univerzita nabízí mnoho kurzů za malý poplatek. S kamarádkami jsme se přihlásili na Fighting Fit. Chodíme každé pondělí. Někdy to je opravdu sranda. Máme bláznivou cvičitelku, která nás nutí při některých náročných cvicích, abychom nahlas počítali (acht, sieben, sechs,..). Pokud nás dostatečně neslyší, musíme počítat znovu, což je dost náročné. Cvičíme ve velké tělocvičně. Hodiny navštěvují holky, kluci, staří, mladí. Po dvou týdnech cvičení jsme zjistily, že nikdo nekontroluje, jestli jsme za kurz zaplatili (to nejspíš ukazuje důvěru Rakušanů). Rozhodly jsme se, že zkusíme i jiné kurzy, když to nikdo nekontroluje.

Raab neslouží jen jako kolej pro studenty. V několika patrech koleje se nachází hotelové ubytování - Sommerhaus. Pokud zahraniční studenty přijedou navštívit jejich známí, mohou se zde ubytovat. Ubytovaní studenti mají slevu na ubytování svých známých. Hotel je využíván hlavně přes víkendy. Je to oblíbené místo pro turisty - ubytování na rakouské poměry levné a komfortní.


Raab Heim má ideální pozici. Cesta k univerzitě trvá cca 10 minut, což si hodně užívám. Líbí se mi, že nemusím jezdit nikam MHD jako v Praze. Někdy si tu připadám jako na Jižním Městě v prváku. Tady je to ale hezčí. Supermarkety jsou taky vzdálené od koleje asi 10 minut a Dunaj a Pleschinger See asi 15 minut. Mnoho lidí tu chodí běhat. Už bych taky měla začít, když každý běhá. Hodně studentů jezdí na kole (" na skládačce"). Je to tu samá rovinka. Kol je tu hodně, ale zase ne tolik jako v Bavorsku.

Část Linze, kde se nachází univerzita a kolej, je "exkluzivní" oblastí na bydlení. Již to není centrum města (cca 15 minut tramvají) a zároveň to ještě není vesnice. Je to ideální místo pro rodiny s dětmi. Je tu hodně školek i škol a mnoho sportovního využití pro celou rodinu. Lidé zde bydlí v čtyřpatrových domech či celkem pěkných panelácích. 
Pleschinger See



neděle 16. února 2014

Schlierbach a Steyr

V sobotu jsme se vydali na náš první výlet do okolí. Jeli jsme se podívat do obce Schlierbach a třetího největšího města Horních Rakous - Steyru. Tento výlet byl organizován univerzitou. 

Schlierbach 

V obci Schlierbach jsme navštívili místní velmi honosný barokní klášter, v kterém se nachází sýrárna. Naším průvodcem byl starší pán, který se nám na začátku omlouval za jeho angličtinu, protože již několik let anglicky nemluvil. Ve svém výkladu se zmínil o České republice jako Czechoslovakia. Celkem mě to zarazilo, když pán bydlí kousek od hranic a neví, že se naše republiky před více než 20 lety rozdělily. Průvodce nás provedl, krásnými barokními prostory. V klášteře se nachází barokní knihovna, v  které byla ukrutná zima. Mnohem větší než venku. Když jsme si prohlédli historické prostory kláštera, provedl nás pán prostory sýrárny. Nakonec nás zavedl do restaurace, kde na nás čekala ochutnávka několika druhů sýra s panoramatickým výhledem na nedaleké pohoří Sengsengebirge.



















Steyr


Po prohlídce kláštera ve Schlierbachu jsme se přesunuli do nedaleko vzdáleného třetího největšího města Horních Rakous - Steyru. Toto město má pěkné historické náměstí, kde se nachází mnoho starých měšťanských domů. Tyto domy jsou pěkně drahé, proto v mnoha z nich dnes sídlí banky. 






úterý 11. února 2014

První den na univerzitě

V pondělí ráno jsem se sešli všichni zahraniční studenti v nové moderní budově zvané Science Park. Dostali jsme welcome balíčky s informacemi o univerzitě, dokonce bylo pro nás připraveno malé občerstvení. Uvítali nás koordinátorky z International Office, s kterými jsme byli v kontaktu již před odjezdem. Předali nám Survival guide. Říkaly, že pokud se jich budeme psát na něco, co je v Survival guidu, tak nám odpoví, že to najdeme na straně XY. Byly vtipný. Jeden zahraniční student se nedostavil, dorazil asi o hodinu později. Pozvali si ho dopředu a řekli mu ať se představí. Moc hezky se představil: "I am Matthew from USA and I like sleeping :-)!"

Na univerzitě působí podobná organizace jako je na VŠE Buddysystem, která organizuje akce pro zahraniční studenty. Na začátek si pro nás připravili focení do tvaru JKU (Johannes Kepler Universität).


Po focení nás čekala náročnější část dne - vyřizování potřebné administrativy. Společně s dalšími cizinci jsme se setkali s naší další mentorkou Ulrike. Měli jsme toho hodně před sebou. Začali jsme tím, že jsme si došli na oběd do menzy. Obědy na rakouských VŠ nejsou dotované. Menu (polívka, hlavní jídlo, salát stojí cca 5 eur). Odpoledne jsme zvládli téměř celou potřebnou administrativu:
  • registrace našeho příjezdu v Citizen's Office na univerzitě
  • Aktivpass - kartička s různými slevami. Díky této kartičce nás stojí tramvajenka měsíčně jen 10 euro.
  • KeplerCard - místní studentská karta, podobná ISICu, bez této karty není možné studovat na JKU
  • Otevření účtu v Sparkasse
  • schůzka s naší koordinátorkou, která nám řekla, jakým způsobem si máme vybrat předměty, které chceme studovat. 
Večer nás vzali naši mentoři do typické rakouské hospody. Akce se zúčastnili skoro všichni zahraniční studenti. V průběhu večera jsme měli možnost se zúčastnit tradiční rakouské hry "nageln" neboli zatloukání hřebíků. Hru hraje cca 5 hráčů, každý hráč má 3 hřebíky, které musí postupně zatlouct do dřeva. Kdo prohraje, musí pozvat ostatní na panáka.



neděle 9. února 2014

Příjezd do Linze

Za studiem do Lince, třetího největšího města Rakouska, jsem se vydala autobusem s rakouskou společností Westbus. Nezvolila jsem sice nejlevnější způsob dopravy, ale podle mě nejpohodlnější. Autobus mě zavezl z Florence přímo až do centra Lince. Autobus byl komfortní, něco jako náš Student. Cesta rychle utíkala, měli jsme zastávku v Českých Budějovicích, kde přistoupili další spolucestující. Autobusem nejelo moc lidí. Divím se, že se jim to vyplatí. Na cestu jsem měla krásné počasí, ideální pro výlet.

CZ
AT
Do Linze jsme dorazili o 15 minut dříve než bylo naplánováno. Řidič se nám moc omlouval, jestli nám brzkým příjezdem nezpůsobil komplikace. Po chvíli čekání si mě vyzvedla má mentorka Johanna. Hned na mě začala mluvit německy, což mě potěšilo. Bylo vidět, že se snaží mluvit Hoch Deutsch. Pomohla mi se zavazadly. Vydaly jsme se tramvají směrem Johannes Kepler Universität. Na recepci koleje jsem se musela zaregistrovat. Johanna řekla recepčnímu, že mluvím německy. Tak na mě spustil "rakousky", moc se mu nedalo rozumět. Místní dialekt nemá nic společného s tím, co jsme se učili ve škole. Bude to ještě hodně zajímavý.