čtvrtek 27. března 2014

Studium na JKU

První týden v březnu nám začala škola. Jaké jsou dojmy ze studia v zahraničí? Smíšené! Měla jsem jiná očekávání před příjezdem do Lince. Už se mi osvědčilo, raději neočekávat nic a být příjemně překvapena. Studium na JKU je v mnohém hodně specifické: 

  1. Každý týden úplně nový rozvrh. Na VŠE jsme zvyklí, že si vytvoříme rozvrh před začátkem semestru, který si většina z nás vytiskne a dá doma na nástěnku, mobilu či zapíše do diáře. Na JKU to není možné. Proč? Protože každý týden máme úplně jiný rozvrh. Předměty nejsou vyučovány pravidelně každý týden po dobu celého semestru jako to je na VŠE. Některé předměty jsou vyučovány jednou za 14 dní, některé úplně náhodně, jiné 5x za semestr. Univerzita nabízí hodně intenzivních kurzů, které se konají např. jen dva dny od rána do večera. Je běžné, že se intenzivní kurzy konají v sobotu. Příští měsíc mě čeká intenzivní kurz v němčině, který se bude konat 3x v sobotu od 9.00 do 16.00. JKU má naštěstí propracovaný školní systém KUSSS (jako náš isis), kde si studenti mohou proklikat svůj rozvrh po jednotlivých týdnech.
  2. Každý předmět nemusí být zakončen zkouškou. Navštěvuji dva semináře Cultural Marketing a Financing of Cultural Events, jejichž absolvování znamená napsání seminární práce a její prezentace. Culture Marketing se koná každý týden, vyučující zatím vykládá látku, z které nás ale nikdo nebude zkoušet. Nějak v tom ztrácím smysl. U druhého předmětu nám na první hodině vyučující ukázala témata, která máme zpracovat, rozdělili jsme se do týmů. Budeme mít dalších pět setkání, kde se bude jen prezentovat seminární práce. To je celý předmět.
  3. Výuka v dialektu. Místní zahraniční oddělení nás odrazovalo od studia v němčině. Protože není zaručené, že vyučující bude mluvit Hoch Deutsch. Pokud bude vyučující mluvit dialektem, je hodně pravděpodobné, že mu zahraniční student nebude rozumět. 
  4. Žádné zkouškové. Oficiálně na JKU není žádné zkouškové. Jelikož každý předmět končí v jiném období. Zkouška je zpravidla na posledních hodině daného předmětu. Proto již několik předmětů ukončím na konci dubna a na červen mi zbudou 2-3 předměty. 
  5. KeplerCard. JKU má vlastní studentskou kartu jménem KeplerCard. Tato karta se používá úplně na všechno - tisk, mensa, nákup kafe v automatu, platba v obchodech, identifikace studenta. Karta je vybavena speciálním čipem, kterému se říká QUICK. Je to rakouská specialita. Díky quicku lze kartou platit a to nejen ve škole, ale i v obchodech. Quick funguje na podobném principu jako bezkontaktní platební karta. Student si kartu nabije ve speciálním přístroji pomocí své platební karty a pak už vše může platit touto kartou. Ne jako u nás ve škole, že máme několik účtů (v mense, knihovně, na tisk). 
  6. Čtení. Pro absolvování studia na JKU je opravdu potřeba číst. V mnoha předmětech dostáváme od vyučujících články, které musíme doma přečíst a pak je na hodině interpretovat. U předmětů, které jsou zakončené zkouškou, je nezbytné si přečíst knihu. Vyučující nás na začátku upozornili, že bez přečtení knihy nelze dostat z testu pozitivní hodnocení. 
  7. Case Study. V mnoha předmětech se zpracovávají písemně case study (individuálně či ve skupině). V jednom předmětu budeme zpracovávat speciální case study, za které škola platí. Každý student za ně musel zaplatit 10 euro. 

Jak se žije v Linci?

Dobře. Bydlím na Raabu (Julius Raab Heim), což je jedna z největších místních kolejí, kde bydlí převážná většina všech zahraničních studentů. Je to ideální ubytování pro erasmus studenta. Výchozí bod pro všechny společné akce je vestibul naší koleje. Ostatní zahraniční studenti se musí sejít nejdříve na svých kolejích a pak dorazit k nám.

Na Raabu to opravdu žije. Pro ubytované je k dispozici zdarma bazén, který je jinak využíván i veřejností, především školami. Ke koleji je připojené sportovní centrum JKU s obrovskou tělocvičnou. V odpoledních hodinách je vestibul koleje plný sportu chtivých studentů. Univerzita nabízí mnoho kurzů za malý poplatek. S kamarádkami jsme se přihlásili na Fighting Fit. Chodíme každé pondělí. Někdy to je opravdu sranda. Máme bláznivou cvičitelku, která nás nutí při některých náročných cvicích, abychom nahlas počítali (acht, sieben, sechs,..). Pokud nás dostatečně neslyší, musíme počítat znovu, což je dost náročné. Cvičíme ve velké tělocvičně. Hodiny navštěvují holky, kluci, staří, mladí. Po dvou týdnech cvičení jsme zjistily, že nikdo nekontroluje, jestli jsme za kurz zaplatili (to nejspíš ukazuje důvěru Rakušanů). Rozhodly jsme se, že zkusíme i jiné kurzy, když to nikdo nekontroluje.

Raab neslouží jen jako kolej pro studenty. V několika patrech koleje se nachází hotelové ubytování - Sommerhaus. Pokud zahraniční studenty přijedou navštívit jejich známí, mohou se zde ubytovat. Ubytovaní studenti mají slevu na ubytování svých známých. Hotel je využíván hlavně přes víkendy. Je to oblíbené místo pro turisty - ubytování na rakouské poměry levné a komfortní.


Raab Heim má ideální pozici. Cesta k univerzitě trvá cca 10 minut, což si hodně užívám. Líbí se mi, že nemusím jezdit nikam MHD jako v Praze. Někdy si tu připadám jako na Jižním Městě v prváku. Tady je to ale hezčí. Supermarkety jsou taky vzdálené od koleje asi 10 minut a Dunaj a Pleschinger See asi 15 minut. Mnoho lidí tu chodí běhat. Už bych taky měla začít, když každý běhá. Hodně studentů jezdí na kole (" na skládačce"). Je to tu samá rovinka. Kol je tu hodně, ale zase ne tolik jako v Bavorsku.

Část Linze, kde se nachází univerzita a kolej, je "exkluzivní" oblastí na bydlení. Již to není centrum města (cca 15 minut tramvají) a zároveň to ještě není vesnice. Je to ideální místo pro rodiny s dětmi. Je tu hodně školek i škol a mnoho sportovního využití pro celou rodinu. Lidé zde bydlí v čtyřpatrových domech či celkem pěkných panelácích. 
Pleschinger See